|
Historie korunkových uzávěrů Většina skleněných láhví s obsahem minerálních vod, piva, limonády či jiné tekutiny, má plechový korunkový uzávěr, který pevně uzavírá láhev a zabraňuje, aby se vzduch dostal do styku s jejím obsahem. Málokdo si však uvědomí, že od zrodu tohoto významného vynálezu už uplynulo více jak 100 let. Předchůdcem plechového korunkového uzávěru byly korkové, případně dřevěné zátky, porcelánové uzávěry s těsnící gumou a jiné. Všechny tyto uzávěry měly však jedno společné - po naplnění se láhev uzavírala ručně a byly neekonomické. Problém levného a jednorázového uzávěru nedával spávat Williamu Painterovi z Baltimoru, který už několik let prováděl pokusy s novým praktickým uzávěrem. Úspěchu se dočkal v roce 1892 dne 2.února, kdy si podal patentovou přihlášku. Pojmenoval svůj vynález "Crown Cork", to je "korunková zátka." Korunkové uzávěry byly v USA použity nejdříve na pivní lahve, kde nahradily třmenové uzávěry. Třmenový uzávěr byla porcelánová zátka s těsnící hmotou po obvodu, přitlačovaná drátěnou konstrukcí k hrdlu lahve. Výroba korunkových uzávěrů se ukázala výrazně jednodušší a plnění lahví rychlejší.
S používáním nového uzávěru nastala revoluce ve výrobě láhví. Byla přijata jednotná norma pro otvor a velikost hrdla a byly zkonstruované výkonné stroje na výrobu láhví. V roce 1909 vypršela ochranná lhůta na patent Williama Paintera, a tak po celém světě vznikaly výrobny korunkových uzávěrů. Korunkový uzávěr je plechový výlisek miskovitého tvaru s okraji prolisovanými do tvaru korunky. Nastala však podstatná změna ve tvaru uzávěru - původní počet 24 vroubků byl snížen na 21. Ke změně došlo také v těsnění uzávěru. Pro zlepšení těsnosti se na korkovou destičku lepila fólie z hliníku nebo papíru. Později se destička vyráběla z drceného korku a dnes se všeobecně používá materiál PVC nebo PE.
Pro speciální typy lahví je možné korunkový uzávěr vyrobit jako šroubovací. Takový uzávěr je možné otevírat bez nástroje a také zpětně uzavírat. Takové uzávěry se vyskytují pod obchodními názvy "Twist top" nebo "Twist off". Pro mléčné výrobky ve skleněných lahvích se zejména v 70. a 80. letech v Československu používaly obdobné uzávěry pro výrazně širší hrdlo z podstatně tenčího plechu. Tyto lahve se neotevíraly za pomoci otvíráku, ale víčko se promáčklo palcem.
Třmenový uzávěr Třmenový uzávěr je zátka, nejčastěji porcelánová, která přes gumový těsnící kroužek uzavírá hrdlo nápojové lahve s nápojem syceným oxidem uhličitým. Přítlak zátky zajišťuje drátěný třmen. Tento typ uzávěru byl podle některých zdrojů vynalezen roku 1875 berlínským továrníkem Nicolaiem Fritznerem. Jiné zdroje označují za vynálezce Karla Huttera, který si třmenový uzávěr nechal patentovat na konci 19. století v USA. Ten mu také pomohl k celosvětovému rozšíření. Zavedením třmenového uzávěru skončily dosavadní nepříliš úspěšné pokusy spolehlivě uzavírat kameninové a skleněné lahve s pěnivým pivem. Do té doby používané gumové a korkové zátky totiž musely být dodatečně ovazovány provázkem, aby zadržely tlak piva. Přibližně od roku 1780 se vedle již zavedených kameninových lahví rozšiřovaly skleněné lahve ze zeleného skla. Po roce 1800 se začaly šířit také lahve z hnědého skla. Skleněné lahve byly ručně vyfukované, uzavíraly se nejčastěji korkovými zátkami. Roku 1877 dostal Nicolai Fritzner patent na svůj vynález třmenového uzávěru. Zpočátku byl drátěný třmen připevněn k hrdlu lahve manžetou. Přibližně od roku 1885 byla na lahvi dvě protilehlá zahloubení, do kterých se třmen zakotvil. Dodnes se třmenové uzávěry používají u kanystrů na benzín nebo sklenic pro domácí konzervování. Podobně se také připojují hadice pro přívod kapalin a plynů.
|
